Nikita Sergejevič Chruščov

Nikita Sergejevič Chruščov (někdy nesprávně ''Chruščev''; : , anglicky psán ''Khrushchev'', 15. dubna 1894 Kalinovka, Ruské impérium – 11. září 1971 Moskva, Sovětský svaz) byl sovětský politik a státník, který v letech 1953 až 1964 zastával funkci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS; de facto nejmocnější pozice ve státě) a v letech 1958 až 1964 byl současně předsedou rady ministrů (tj. premiérem) Sovětského svazu (SSSR). Formální hlavou státu byl za jeho vlády Kliment Vorošilov a od roku 1960 Leonid Brežněv.

Jeho vláda přinesla odhalení Stalinova kultu osobnosti a následně částečnou destalinizaci SSSR, první a největší úspěchy sovětského kosmického programu a řadu relativně liberálních reforem v oblasti domácí politiky. Na druhé straně nechal tvrdě potlačit maďarské povstání a podepsal se na vyhrocení Studené války do tzv. Karibské krize. Jako jeden z mála sovětských vůdců nevládl až do smrti; svými straníky byl odstaven od moci v roce 1964, kdy jej jako 1. tajemníka ÚV KSSS (a tedy faktického vůdce státu) nahradil dosavadní předseda Nejvyššího sovětu Leonid Brežněv.

Narodil se v chudé vesnici Kalinovka poblíž městečka Chomutovka v Kurské gubernii, 11 km východně od dnešní rusko-ukrajinské hranice. V mládí pracoval jako kovodělník a během Ruské občanské války působil jako politický komisař (''politruk'') v armádě bolševiků. S pomocí Lazara Kaganoviče postupně stoupal v sovětské hierarchii. Podporoval Stalinovy čistky a schválil zatčení tisíců lidí. V roce 1939 jej Stalin poslal vládnout na Ukrajinu, kde pokračoval v čistkách. Během druhé světové války (v SSSR známé jako Velká vlastenecká válka) byl vysoce postaveným politrukem a působil jako prostředník mezi Stalinem a jeho generály. Byl přítomen v těžkých bojích při obraně Stalingradu, na což byl pak po celý život hrdý. Po válce se vrátil na Ukrajinu, později pak zpět do Moskvy jako jeden ze Stalinových blízkých poradců.

Zapojil se účinně do boje o moc, který vypukl po Stalinově smrti v roce 1953 a ještě téhož roku se prosadil jako jeho nástupce. I přes svou někdejší blízkou spolupráci se Stalinem pronesl 25. února 1956 na XX. sjezdu KSSS na uzavřeném jednání projev ''Kult osobnosti a jeho důsledky'', v němž poodhalil a odsoudil diktátorské praktiky svého předchůdce. Jeho vlastní domácí politika, jejímž cílem bylo zlepšení životů obyčejných občanů, byla však často neefektivní, a to zejména v oblasti zemědělství. Spoléhal se na raketovou obranu a nařídil velké snížení rozpočtu konvenčních sil armády.

Po svém sesazení byl penzionován a žil v ústraní, převážně na svém venkovském sídle poblíž Moskvy. Zemřel v roce 1971 v Moskvě na srdeční selhání. Získáno z Wikipedie